OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Brázdiť dva roky takmer bez prestávky celý svet je zaberačka aj pre mladistvejších muzikantov, než akým je dnes sedemdesiatšesťročný Leonard Cohen. Lenže, čo máte robiť, keď vám bývalý manažment spreneverí 5 miliónov dolárov?
Turné načaté v roku 2008 – prvé Cohenove po pätnástich rokoch – bolo našťastie všetkým iným než zúfalou snahou starnúceho umelca zarobiť čosi na posledných zbytkoch slávy, klenúcej sa ponad štyri dekády. Aj napriek tomu, že Cohen na každej zastávke odohral viachodinový set, forma mu vydržala až do samého konca roku 2010. Doplnkom DVD „Live In London“ – ako názov napovedá, zachytávajúcom celý set v rozsahu dvadsaťšesť skladieb a dve a pol hodiny – je „Songs From The Road“, dvanásťskladbová bestofka, kde každá skladba patrí inému publiku, od „Hallelujah“ pre kalifornský open-air festival Coachella až po „Lover, Lover, Lover“ z kontroverziami obklopeného koncertu v Tel Avive.
„Songs From The Road“ je zákonite pestrejšim, zovretejším počinom než jeho mamutí predchodca. Rozjazd disku je pomalší: „Lover, Lover, Lover“ a „Bird On The Wire“ sú štruktúrou i inštrumentáciou tradičnejšie skladby, ktoré väčšmi oslovia Cohenových fanúšikov. Nasledujúca „Chelsea Hotel #2“ – rovnako ako „Avalanche“ a absolútne vrcholy v podobe dusivej „Suzanne“ či vzdornej „Partisan“ – disponujú kvalitami, ktoré presahujú rámec Cohenovej tvorby. Spev (či nezriedka len deklamácia) vystupuje do popredia a výborne zrozumiteľné texty naberajú na dôležitosti. Decentný vokálny podkres šarmantných sestier Webbových a Sharon Robinsonovej dodáva starému pánovi oporu, nezriedka do latina hodený doprovod skupiny – rovnako ako samotná Cohenova gitara – väčšinou buble potichu v pozadí a dáva o sebe vedieť len v zriedkavých, ale o to vzácnejších momentoch, vždy v podobe decentného sóla. Rovnako decentné sú pohybové kreácie: na strohom javisku sa neodohrávajú žiadne eskapády, no keď sa v záverečnej „Closing Time“ dá do „medvedieho“ tanca aj Leonard Cohen, pochopíte, ako obrovsky si to celá kapela, ktorej väčšinu koncertu vidno do tváre, užívala.
Obraz je v prípade „Songs From The Road“ (vyšlo aj na CD) esenciálnou polovicou zážitku. Na rozdiel od „Live In London“ dostáva divák možnosť vybrať si blu-ray verziu, na ktorú akoby bola kamera šitá. Striedme jednofarebné osvetlenie neodvádza pozornosť a časté zábery na doslova intímne detaily dávajú možnosť prežiť skladby spolu s interpretom – to puto, ktoré sa sem-tam vyskytne pri osobných návštevách koncertov, je extrémne ťažké preniesť do obývačky; tu sa to podarilo. Je prakticky nemožné nepočúvať tichučkú „Suzanne“ so zatajeným dychom a nebyť fascinovaný tým, ako ju po štyridsiatich rokoch od vzniku dokáže prežiť sám autor. Paradoxne najslabším kusom je obligátna „Hallelujah“, kde festivalové nasnímanie práve toto imaginárne puto ukradne.
Samozrejme, z pohľadu kompletistu sa „Songs From The Road“ môže zdať ako ďalší pokus podojiť megaúspešné turné ešte o pár dolárov. Kvalita kompletu – autorská, interpretačná, dramaturgická aj technická – z neho však robia výnimočný počin, ktorý dokáže osloviť ešte širšiu poslucháčsku základňu než akou je tá, ktorá za Cohenom stojí už roky.
(A keď v „Waiting For The Miracle“ dôjde na verš „od konca druhej svetovej som nebol tak šťastný“, nevdojak vás napadne, že Leonard Cohen zo svojich zhudobnených básní dokáže vystúpiť do reality tak, ako málokto iný.)
Po všetkých stránkach dokonalý živý záznam.
10 / 10
Leonard Cohen
- spev, gitara, klávesy
Roscoe Beck
- basgitara, basa, vokál, hudobná réžia
Rafael Bernardo Gayol
- bicie a perkusie
Neil Larsen
- klávesy
Javier Mas
- banduria, lutna, gitara
Bob Metzger
- gitara, steel guitar, vokál
Sharon Robinson
- spev
Dino Soldo
- dychové nástroje, harmonika, klávesy a vokál
Charley Webb
- spev, gitara
Hattie Webb
- spev, harfa
1. Lover, Lover, Lover
2. Bird On The Wire
3. Chelsea Hotel #2
4. Heart With No Companion
5. That Don't Make It Junk
6. Waiting For The Miracle
7. Avalanche
8. Suzanne
9. The Partisan
10. Famous Blue Raincoat
11. Hallelujah
12. Closing Time
Songs From The Road (2010)
Greatest Hits (2009)
Live At The Isle Of Wight 1970 (2009)
Live In London (2009)
The Collection (2008)
Dear Heather (2004)
The Essential Leonard Cohen (2002)
Field Commander Cohen: Tour of 1979 (2001)
Ten New Songs (2001)
More Best Of Leonard Cohen (1997)
Cohen Live: Leonard Cohen In Concert (1994)
The Future (1992)
I'm Your Man (1988)
Various Positions (1984)
Recent Songs (1979)
Death Of A Ladies' Man (1977)
The Best Of Leonard Cohen (1975)
New Skin For The Old Ceremony (1974)
Live Songs (1973)
Songs of Love and Hate (1971)
Songs From A Room (1969)
Songs Of Leonard Cohen (1967)
Vydáno: 2010
Vydavatel: Columbia Records
Stopáž: 66:54
Produkce: Edward Sanders
Studio: rôzne lokality
Ako bonus obsahuje disk cca. polhodinový dokument "Backstage Sketch".
Viděl jsem oba pražské koncerty pana Cohena. Ten první +- velmi dobře, ale o rok později to byla utahaná bída. Stejný set a kapela dle očekávání umořená nekonečnou sérií koncertů, co by utahala i větší mladíky než je osazenstvo Cohenova ansáblu. Dominující rutina a šeď. Skladby vybrané na tenhle živý best of, jsou sice o poznání lepší, ale nijak horké to není. Spíš než koupi tohoto vykutáleného dílka bych doporučil poslední Cohenovu knihu "Book of Longing" (vyšla i v českém překladu pod názvem "Kniha toužení").
už len za to čo urobil...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.